Amnestii pro ekonomické tunely může soud zrušit

Ústavní soud totiž již jednou rozhodnutí prezidenta přezkoumal a následně zrušil. Šlo o rozhodnutí Ústavního soudu v kauze Melčák, kde zrušil rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb. Dočkáme se zase, když nejde jen o abstraktní zájem na ústavnosti, ale o konkrétní peníze, které lidé dlouhou dobu střádali a byli o ně okradeni?

Tunelování se v době ekonomických transformací stalo tradiční formou podnikání. Díky amnestii prezidenta Klause teď Policie a soudy dostaly příkaz „zapomenout“ekonom.ihned.cz

Co se stalo? Prezident republiky Václav Klaus zastavil trestní stíhání zvlášť závažných zločinů, kde doba trestního stíhání přesáhla 8 let. Poškození z velkých majetkových podvodů tak přišli o prakticky jedinou šanci, jak se domoci aspoň části svého majetku zpět. S nadsázkou lze říci, že Klaus navázal na amnestii slovenského premiéra Vladimíra Mečiara, který v 90. letech amnestoval únosce syna slovenského prezidenta. Už v jeho případě způsobila amnestie u veřejnosti velkou nechuť, tamějšímu Ústavnímu soudu se ale poškozený neozval a Ústavní soud tak jen abstraktně zhodnotil, že právo zrušit amnestii svého předchůdce prezidentovi nepřísluší.

Pokud jste jen trochu obeznámeni s tím, co je Ústavní soud zač, určitě víte, že může přezkoumat, zda je konkrétní zákon v souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami o lidských právech. Když může přezkoumat ústavnost zákona, který schválil Parlament, proč by nemohl přezkoumat i rozhodnutí prezidenta?

A vskutku, této jednoduché a logické úvaze dává Ústava zelenou. Podívejme se na příslušnou pasáž Ústavy:

Článek 87 (1) Ústavní soud rozhoduje

1. o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
2. o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem, [...]

Klíčová otázka tedy je: Co se rozumí oním „jiným právním předpisem“? Je jasné, že to je ústavní pojem, který v zákonem nijak definovaný být nemůže, neboť poslanecká sněmovna nemůže zužovat pravomoci Ústavního soudu.

Velkou pomoc pro hledání odpovědi obsahuje neslavnější nález Ústavního soudu, a to nález v kauze Melčák. V tomto rozhodnutí ústavní soud zrušil ústavní zákon o jednorázovém zkrácení volebního období poslanců. Jak jsem ale prozradil výše, zrušil také rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb, které bylo na jeho základě vydáno.

A zde se nám opět vrací na scénu „jiné právní předpisy“: Ústavní soud zde totiž rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb zrušil právě na základě své kompetence podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy, která je podrobně provedena v zákoně o Ústavním soudu (§ 70 odst. 3).

Ve své úvaze v kauze Melčák Ústavní soud zařadil rozhodnutí prezidenta republiky mezi jiné předpisy než zákon a toto rozhodnutí pro rozpor s ústavním pořádkem zrušil. Poukázal přitom na fakt, že takové rozhodnutí prezidenta je nejen aktem aplikace práva, ale také právním předpisem, protože splňuje podmínku obecnosti. Konstatování, že rozhodnutí prezidenta republiky se řadí mezi normativní akty hlavy státu nalezneme ostatně i v úvodních učebnicích teorie práva.

Stejnou formu jako rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb má i rozhodnutí prezidenta o amnestii. Ačkoliv je jasné, že toto rozhodnutí nemůže prezident zrušit, protože mu k tomu Ústava nedává pravomoc, Ústavní soud ho na návrh skupiny senátorů přezkoumat může a dokonce musí. Pokud dospěje k závěru, že je v rozporu s ústavním pořádkem, tak ho zruší, neboť to spadá do jeho pravomoci, kterou mu ústavodárce k ochraně ústavnosti svěřil.

Hlavním důvodem zrušení ustanovení čl. II by mohl být rozpor se základními právy občanů, která jsou v ústavním pořádku České republiky nadřazena činnosti všech ústavních orgánů. Sporným článkem prezident nařídil soudům zastavit trestní stíhání a zabránil jim tak v tom, aby plnily svou ústavní úlohu, tedy poskytovaly ochranu základním právům obětí závažných trestných činů v trestním řízení.

Tím prezident patrně nepřiměřeně zasáhl nejen do práv obětí trestných činů, ale také do trestního řízení, ve kterém jsou soudy Ústavou povolány k vyslovování viny, ukládání trestů a ochraně práv poškozených. Pokud svým rozhodnutím prezident republiky masivně nahrazuje nezávislé soudy, patrně už nelze mluvit o demokratickém právním státě.