LEGO zasáhlo do politické soutěže: Politika vadí, porno je v pohodě

Pirátská strana stojí před soudem. Nejde o to, že by porušila autorská zákon. Firmě LEGO se jen nelíbí, že její panáčci jsou spojováni s politikou. LEGO složilo před soudem kauci 50000 Kč a soud video zakázal vysílat, aniž by se ptal na názor protistrany. LEGO dělá přesně to, co mu v žalobě vadilo – vstupuje do politické soutěže.

LEGO pornoShoZu

Všechno začalo, když advokátní kancelář poslala Pirátské straně dopis, že porušujeme autorská práva a obchodní známky a ať okamžitě odstraníme náš volební spot. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Piráti vůbec autorský zákon ani obchodní známku LEGO neporušili.

Proto také nepřekvapí, když Piráti odpověděli, že žádný zákon neporušují a nevidí důvod k odstranění volebního spotu. Někteří by se možná zeptali, jak může být legální, když natočíte spot s panáčkem LEGO a dáte ho na Internet? Zcela jednoduše:

• 
  Do práva autorského nezasahuje ten, kdo grafikou vyjádří dílo, které je trvale umístěno na veřejné cestě (§ 33 autorského zákona). To je však i případ postavičky LEGO, kterou najdete vystavenou v legolandu v ulici Åstvej, městě Billund v Dánsku (viz vpravo). Piráti vyobrazením panáčka nezasáhli do autorského práva.
• Piráti také nezasáhli do práva k obchodní známce. Majitel obchodní známky může zakázat užívat ochrannou známku pouze v obchodním styku (§ 8 odst. 2 a 3 o ochranných známkách). To ale nebyl případ volebního spotu Pirátů, neboť Piráti šíření politického spotu není obchodním stykem. Aspoň zatím. Šířením volebního spotu Piráti neporušili ani ochranné známky.

Je použití figurek ve spojení s politikou zakázáno?

Důvod, proč Městský soud v Praze zakázal Pirátům s okamžitou platností pod hrozbou vynucovacích pokut vysílat jejich volební spot najdeme v občanském zákoníku:

Proti tomu, kdo neoprávněně zasahuje do dobré pověsti právnické osoby, je možné se domáhat u soudu, aby se zásahu zdržel a odstranil závadný stav. (shrnutí § 19b občanského zákoníku)

Zákon nijak nespecifikuje, co se míní zásahem do dobré pověsti právnické osoby. Zpravidla se tím míní případy, kdy jedna společnost uvádí záměrně nepravdivé informace, aby jinou společnost poškodila.

Vágní formulaci LEGO využilo. Podle něho Piráti vytvořili u veřejnosti dojem, že LEGO schvaluje politické myšlenky Pirátů a že stranu sponzoruje – a tím také měli zasáhnout do dobré pověsti LEGO.

LEGO si stěžuje, že „spojujeme žalobcem vyráběné hračky s politickou soutěží, ba činíme z ní přímo nástroje této soutěže, se kterou nechce být spojováno.“ Jak mu ale máme věřit, že jeho akce nemá politický podtext, když žaloba požaduje odstranit politický klip s 15 tisíci shlédnutími, přitom na stejném serveru youtube je ke shlédnutí pornoklip s LEGO panáčky, který má desetkrát větší popularitu?

Na našem webu nemáme prostor, abychom u každé firmy v obchodním rejstříku dementovali, že nás sponzoruje – za to ale uvádíme na webu všechny, kdo nás sponzorují. Ve skutečnosti z žádných dostupných informací sponzoring, ani politické sympatie nevyplývají; všechny zprávy obsahují jen hysterickou reakci LEGO – strach ze spojení hraček s politikou.

Mnoho povyku pro nic?

Proč se pak zabýváme případem, který se může zdát malicherný? Za posledních 300 let, co existují copyright, autorské právo a vůbec koncept duševního vlastnictví, se tyto instituty neuvěřitelně roztahují a bují. Kousek po kousku omezují pomocí podivných zákonů a ještě podivnějších soudních precedentů přicházíme o svobodu sdílet s ostatními lidmi informace.

Pro Piráty je nepřijatelné, aby se lidská tvorba takto bezduše podřizovala obchodním zájmům, aby se občanský život redukoval na konzumní vztah. Ve skutečnosti chce LEGO pod záminkou ochrany dobré pověsti svoje výrobky kontrolovat i po tom, co opustí dveře prodejny. Podle stejné logiky firma Lacoste požadovala od policie, aby svlékla masového vraha Breivika, který měl mikinu této značky. Nekonec to skončilo blamáží. Dokážete si představit, kdyby totéž platilo pro použití slovních obchodních značkek, jako je třeba „Apple“ (jablko)? To je absurdní logika.

Faktem je, že právo přikazovat občanům, kteří jsou majiteli výrobků, jakým způsobem mohou se svými výrobky nakládat, například je používat v další tvorbě, jako součást práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby neexistuje.

Korporátní cenzura tvorby a nekonečná autorská práva

V roce 1996 LEGO požadovalo, aby polský umělec Zbigniew Libera odstranil svoje dílo – stavebnici LEGO upravenou do podoby koncentračního tábora. Na žádost o odstranění díla reagoval umělec slovy:

„Zase tady máme cenzuru, toto dílo jsem vytvořil pro vyvolání diskuse, nikoliv pro její potlačování.“

(V uvedeném případě LEGO doložilo zásah do dobré pověsti aspoň tvrzením, že stavebnice je tak realistická, že Švédská Židovská obec hrozila bojkotem výrobků společnosti LEGO, neboť se její členové domnívali, že jde o její autentický výrobek. V případě Pirátů se doložením zásahu do dobré pověsti ani nenamáhala.)

Pravým obsahem žaloby společnosti LEGO je, že si nárokuje autorská práva i v případě, kde je zákon vylučuje. Pokud by soud vyhověl žalobě LEGO, znamenalo by to v některých případech fakticky nekonečné trvání autorských práv, neboť ani po jejich uplynutí jejich doby trvání by nebylo možné figurky použít ve vlastní tvorbě. Každé použití by bylo vykládáno jako zásah do dobré pověsti právnické osoby, ať už by šlo o použití Mickey Mouse nebo šmoulů.

A právě proti takové extenzi korporátních zájmů do lidské svobody Piráti bojují.