Václav Klaus: Místo vyznamenání obžaloba z velezrady

Problémem Václava Klause nebyly jeho často nekonformní názory či nedůvěra k Evropské unii. Problémem bylo opakované porušování ústavy, lhostejnost k platným zákonům a přesvědčení, že je ničím neomezeným monarchou.

Prezident, pro kterého byly peníze důležitější než ústava.Archiv divadla Feste

Naposledy to ukázal, když prohlásil, že by mohl propustit klidně všechny zločince a zastavit všechna trestní stíhání, a nebylo by to v rozporu s Ústavou.

V západních demokraciích byl boj o omezenost hlavy státu zákony vybojován v roce 1215, když angličí baroni prosadili Magnu chartu, v České republice máme trochu zpoždění.

Když se na jednu stranu objevují alternativní a zavržené verze rozhodnutí o amnestii, rozhodl jsem se vydat také svou alternativní ústavní žalobu na prezidenta, která vymezuje vymezuje jednání Václava Klause, které shledávám protiústavním a nehodným hlavy státu.

Níže shrnují nosné důvody, z nichž některé v připravené žalobě Senátu podle mého názoru nezaslouženě chybí.

Ústavní žaloba proti prezidentu republiky

Parlament České republiky v roce 2008 zvolil Václava Klause do úřadu prezidenta republiky. Senátoři Parlamentu České republiky tak učinili v té dobré víře, že bude zachovávat Ústavu a zákony, jak na svou čest slíbil. Prezident republiky však opakovaně, úmyslně a vý­znamně porušoval pravidla ústavního pořádku a odmítal plnit úkoly, které mu Ústava svěřuje.

Prezident republiky Václav Klaus je obžalován z toho, že:

1. Přes výzvu Senátu opakovaně odmítl podepsat řádně sjednané, podepsané a schválené mezinárodní smlouvy, ač k tomu byl podle Ústavy povinen. Nechal ležet na stole nepodepsané zákony, aniž by použil práva je vrátit k novému projednání, ačkoliv byl srozuměn s tím, že porušuje Ústavu a ohrožuje jistotu ob­čanů při přijímání zákonů a předvídatelnost práva.
2. Zavedl vlastní nezákonné podmínky pro jmenování soudců a v souvislosti s tím odmítl dodržet vyko­natelné rozhodnutí Nejvyššího správní soudu, do jehož působnosti přezkum správních aktů prezidenta podle Ústavy spadá.
3. Nařídil soudům a státním zástupcům, aby zastavili trestní stíhání pachatelů těch nejzávažnějších hospodářských zločinů, na jejichž potírání zákonodárce v trestních záko­nech stanovil vysoké tresty, znemožnil jejich vyšetření a spravedlivé potrestání.
4. Znemožnil obětem těchto velkých zločinů domoci se navrácení jejich majetku u ne­závislých soudů a potvrdil jeho nezákonnou držbu v rukou pachatelů organizované trestné činnosti, což nemá mezi civilizovanými národy obdoby. Osvobodil zločince, které soud usvědčil z organizované trestné činnosti a justičních zločinů, navrátil jim moc i majetek a ohrozil tak národní bezpečnost i důvěru občanů v zákony a spravedlnost.
5. Protizákonně utajil informace o přípravě svého rozhodnutí, porušil základní právo občanů na svobodný přístup k informacím a prostřednictvím své kanceláře lhal občanům o poradcích, kteří se podíleli na přípravě amnestie.
6. Nenavrhl Senátu jmenování nových soudců Ústavního soudu tak, aby mohl být soud plně obsazen, ačkoliv byl srozuměn s tím, že neúplný Ústavní soud nemůže řádně chránit občany před porušováním Ústavy a zásahy do jejich základních občanských práv.

Obžaloba zahrnuje všechny výše uvedené následky jednání prezidenta v souhrnu, přičemž za rozhodující považuje rozhodnutí o abolici. Prezident republiky Václav Klaus nařídil soudům, aby zapomněly na bezpráví, k němuž docházelo v době jeho vlády, a tedy se pokusil prostřednictvím jemu svěřených ústavních pravomocí v podstatě přepsat historii. Tím, že spojil zastavení trestního stíhání zločinců s 20. výročím založení naší republiky, popřel základní hodnoty právního státu a úcty k lidským právům, k nimž se Česká republika hlásí.

Svým jednáním prezident republiky Václav Klaus ukázal, že svůj úřad pojímá jako výsadu monarchy, který stojí nad zákonem, nikoliv jako službu občanům, od kterých se moc v demokracii odvozuje a kteří jí dávají její legitimitu. Prezident republiky se dopustil jednání směřujícího proti demokratickému řádu republiky, zradil důvěru v něj vloženou Senátem při volbě i občany. Zradil také hodnoty demokratického právního státu, které měl jako prezident republiky střežit. Všichni jeho nástupci by se měli následování jeho příkladu vyvarovat a brát ohledy na meze, které pro úřad prezidenta republiky naše Ústava stanovuje a jejichž svévolné překračování nelze právními prostředky zastírat či obhajovat.

Neviditelná ruka prezidentova, která zabránila soudům stíhat zločiny a pachatele trestných činů ochránila a která zmuchlala nálezy soudů usvědčující jej z porušování ústavních povinností, však není neomezená a všemocná. Právě Senát Parlamentu České republiky je Ústavou povolán k tomu, aby opakující skutky prezidenta republiky proti ústavnímu státu rozpoznal a povolal jej k odpovědnosti.

Senát si uvědomuje důvěru, kterou v něj občané vložili, a svou ústavní úlohu pojistky nad svévolným jednáním prezidenta a je proto třeba, aby ve vší vážnosti Ústavnímu soudu předložil vylíčení protiústavního jednání prezidenta Václava Klause s důkazy.

...tak nám odkvetl Václav Klaus, který se proslavil svým ekonomickým pojetím zlodějiny, zábavnou krádeží propisky a naposledy tím, že uzavřel se slovenským prezidentem Gašparovičem směnný obchod, jehož předmětem bylo nejvyšší české vyznamenání. Pěkné kvítko!

Tím rozhodně nechci říci, že by ČSSD byla plná svatoušků a že by si jejich představitelé počínali lépe (např. oficiální verze žaloby proti prezidentu se připravovala bez většího zapojení veřejnosti, což se na ní bohužel také promítlo). Ale aspoň budou mít do budoucna také oni jasné limity pro uplatňování státní moci.